Kde hledat naději při potížích s jídlem?

Potýkáte se s potížemi s jídlem a máte pocit, že už to nikdy nebude jiné? Jste zavaleni strachem, kontrolou, výčitkami, neláskou, honbou za dokonalostí, která se zdá být tak vzdálená? Chtěli byste žít svůj život jinak – radostněji, ale víra v lepší zítřky se rozplynula?

Je možné naději znovu oživit, znovu pocítit chvění u srdce, teplo na hrudníku.

Naděje, víra, optimismus je stav mysli. Je to něco, co si tvoříme my sami.  Říká se „víra hory přenáší“. Souhlasím. My lidé jsme velmi silné bytosti, dokážeme nemožné, pokud chceme a věříme tomu. To je skryté kouzlo – motivace a víra.

Dvě indicie, ale kde je najít?

Motivaci máme vnější a vnitřní. Vnější, jak už název napovídá, přichází od okolí. Blízcí lidé se snaží všemožnými způsoby dosáhnout toho, abyste vystoupili z kruhu potíží s jídlem a byli opět šťastní a zdraví. Záleží jim na vašem životě a snesli by vám modré z nebe, kdyby to pomohlo ke změně. Mohou nabídnout hmotné věci, zážitky, výlety, svůj čas. Není to málo a u někoho to může opravdu zafungovat. Zároveň to však není ta největší motivace, která existuje. Ta se totiž neskrývá v okolních věcech, ale ve vás samotných. Pokud se totiž rozhodnete sami za sebe, ze svého vnitřního přesvědčení, že už nechcete žít nadále po boku potíží s jídlem, tak to je ten nejsilnější vítr, který vás bude pohánět na cestě za změnou. Vnitřní motivace se nezrodí ze dne na den. Tvoří se z malého semínka a pokud je ji věnováno dostatek pozornosti a je živina, tak roste a nabírá pevnost a sílu.

Vnitřní motivace bývá velmi abstraktní, je to něco, co vás táhne k dělání změn, kroků, co vám dodává odvahu, sílu, naději a vytrvalost. Zkusme to ale uchopit více konkrétně, aby to pro vás bylo představitelné a více tvořitelné. Co by mohlo být tím vaším semínkem motivace? Něco, co má pro vás obrovskou hodnotu. Může to být jedna konkrétní věc anebo souhrn více věcí. Může to být například to, že chcete znovu cestovat, poznávat nové země, kulturu. Za současného stavu to není možné, ale to, co není teď neznamená, že už nikdy nebude.

Odrazovým můstkem bývá uvědomění si toho, jaký život žijete a jak vás naplňuje. Zkuste si vyčlenit čas a sednout si sami se sebou. Vezměte si papír, tužku, pastelky. Na jednu stranu papíru napište nebo nakreslete, jak vypadá váš současný život, na druhou stranu přeneste to, jak byste chtěli, aby ideálně váš život vypadal. Kde byste se nacházeli? Jakou byste měli práci? Byl by ve vašem životě někdo s vámi? Kdo by to byl? Co byste dělali ve svém volném čase? Jaká jídla byste jedli? A jak byste se u toho cítili? Porovnejte oba listy. Liší se obrázky? Pokud ano, v čem? Jaké jste použily barvy? Vnímejte, jak na vás působí, jak vám s nimi je.

Vytvořte si nástěnku života, který chcete tvořit. Na ni si můžete jako první věc připevnit váš list ideálního života a dále lepit obrázky, které rozšiřují vaši představu. Můžete si tam kreslit, psát citáty či jiné motivační věty. Už jen samotnou tvorbou nástěnky se váš mozek naladí na něco pěkného a bude to pro něj změna. Možná postřehnete, že i vaše tělo se cítí jinak. Možná více uvolněněji, pohodověji. Ten pocit je opravdový a tento pocit se pokuste živit, rozpínat jej do větších a větších rozměrů, ať ve tmě zažehnete světýlko. Světýlko naděje.

Jaké to je tvořit si budoucnost? Věříte tomu? Pokud ano, skvělé. Co pro to, aby takto budoucnost vypadala, můžete udělat už teď?

Pokud nevěříte, nevadí, jsme v procesu tvorbu, v procesu dovolení si snít. Zpočátku může být snazší zaměřit se na maličkosti. Na drobnosti, kterým dokážete uvěřit. Pro každého je „to malé“ jiné. Pro někoho to může být myšlenka, že se tento týden znovu usměje, pro někoho jiného vidina, že se potká se svou nejlepší kamarádkou. Začněte snít. Pokud totiž nemáte žádnou pozitivní představu o svém životě, jak můžete žít v něčem pěkném? Zákonitě to nejde.

Bez realizace se nezačnou věci samy od sebe dít, to je jasné, ale vše začíná motivací, nadějí a vírou.