Stojím na svých nohou

Zodpovědnost každého z nás za svůj život, za to, jak se cítíme, chováme, jak se máme rádi, jaké jsou naše vztahy, čemu se věnujeme, jak moc se usmíváme a radujeme.

Je totiž jen na nás, jak náš život bude vypadat. Vždy máme volbu. Vždy. A na to je důležité myslet. S volbou přichází svoboda i zodpovědnost, což může být na jednu stranu úžasné, na stranu druhou pro někoho strašidelné. Váš život už totiž nebude o stížnostech, o tom, že máte životní smůlu nebo špatné lidi kolem sebe. Váš život bude od chvíle, kdy se rozhodnete jej vzít do vlastních rukou, jen o tom, co pro něj děláte vy, aby byl takový, jaký si přejete. Můžete sami za sebe změnit cokoliv. Druhé věci a lidi nezměníte, ale sami sebe ano.

Ať už se ve vašich životech děje cokoliv, vy rozhodujete o tom, jak zareagujete. Některé věci prostě neovlivníte, ale to neznamená, že se jimi máte nechat zmítat. Vy jste ti, co rozhodují o tom, jak to chtějí, co udělají. Můžete se nad tím rozčilovat, můžete smutnit, můžete to vyčítat sobě nebo okolí, můžete se v tom plácat a sebetýrat se. Můžete to také ale přijmout, dát tomu volnost a důvěru, čímž dáváte důvěru i sobě. Tomu, že to je v pořádku, že vy jste v pořádku. Můžete se vymezit a říct, že takto ne, že tudy pro vás cesta nevede.

Situaci, kdy jste jednali sami proti sobě, poznáte jednoduše, není vám v tom dobře. Už jen tím, že si takovou událost vybavíte, děláte první velký krok, zvědomujete si to. Už to není potopeno v nevědomí. Je to tady před vámi. I když zatím třeba jen v nejasných obrysech a v ještě nejasnější představě, co s tím. Naše pocity jsou směrovkami, říkají nám, kdy je nám dobře a kdy ne. Mnohdy nejsme zvyklí jim věnovat pozornost. Jedeme po linii racionality, analyzujeme a logicky si věci propojujeme. Hlavou můžeme opsat cokoliv. Ale to, jak to doopravdy máme, najdeme v pocitech, ty jsou pravé, ty nejde ošálit. Proto se co nejvíce zaměřujte na to, jak se cítíte. Ptejte se pravidelně sami sebe „Jak se mám? Jak mi teď je? Co bych potřeboval jinak, aby to bylo lepší?“ Dejte si na odpovědi chvíli času, podívejte se, jak jste na tom s energií, jestli ji máte nebo jste unavení. Podívejte se na to, jestli jste klidní nebo ve stresu. Jestli se usmíváte nebo mračíte. Jestli je vaše tělo někde stažené, bolí vás či je uvolněné a je mu příjemně. To jsou dobré záchytné body na začátek, další se vám budou přirozeně rozkrývat. Tím, jak se budete na své tělo ladit, budete mu více a více rozumět, stanete se všímavější.

Nejprve nepohodu odchytnete až po nějakém čase, až zpětně zjistíte, že se stalo něco, co vám nebylo příjemné. Po čase si toho všimnete hned po tom, co se to stane, pak už v průběhu budete cítit, že to není příjemné. A za nějakou dobu odchytíte nepříjemné pocity ještě dříve než situace nastane. Všímavostí se budou časy zkracovat a vy tak budete moci žít život takový, jaký chcete.

Kdykoliv máte právo na to změnit názor, takže i když si zpětně všimnete, že jste se dostali do něčeho, v čem vám není dobře, co třeba nechcete dělat, ale už jste na to kývli, změňte názor, je to v pořádku, takto se učíme, takto se posouváme. Nedívejte se na to, co řeknou ostatní, nejdůležitější je, abyste se vy cítili dobře. Mějte sami sebe na prvním místě.

Nebuďte kuželky, které stojí a vyčkávají, co se bude dít, buďte koule, které udávají směr a intenzitu.

Se zvyšující se zodpovědností za svůj život se zvyšuje i pocit životního štěstí. Při přebrání zodpovědnosti si je člověk vědom toho, že pokud chce mít krásný a spokojený život, je potřeba k tomu dělat kroky. Říkat ano věcem a lidem, které jsou pro něj důležití a sdělovat ne tomu, co s ním nesouzní. Projděte si svůj den, týden, měsíc, rok. Kolik času věnujete tomu, co si přejete dělat a s kým chcete být? V jakém je to poměru s časem, který trávíte nad činnostmi nebo s lidmi, se kterými vám není dobře? Jak byste to chtěli jinak? A jak moc je pro vás důležité, aby se to změnilo? Pokud hodně, jaký první krok by mohl vést ke změně? Napište si jej, vylepte někam na viditelné místo a pusťte se do toho.

Nejprve si to zvědomte, a pak čiňte. Dělejte kroky. To je cesta, která vás dovede ke spokojenějšímu životu.

A tak stojím na svých nohou a když udělám nějaký přešlap, tak to napravím, omluvím se. Na našich cestách se budeme vracet zpátky, točit v kruhu, bloudit, ale pokud bychom se toho báli, tak nikdy nevyjdeme. A už jen ten požitek z chůze stojí za to.