Průvodce těm, kdo mají blízkého člověka s poruchou příjmu potravy

Možná znáte někoho, kdo má potíže s jídlem. Možná se jedná o vaše dítě, partnera, kamaráda, kolegu, mámu, tátu,… Kohokoliv. Ve své terapeutické praxi se potkávám hlavně s ženami, ale i mužům se toto téma nevyhýbá. Nezáleží na pohlaví, nezáleží ani na věku, nezáleží na vzdělání, na tom, jak je člověk úspěšný. Na čem ale záleží je, jestli je daná osoba na své potíže sama nebo má kolem sebe lidi, kterým důvěřuje, může se jim svěřit a může tak dostat podporu a porozumění. Bez hodnocení.

Jaké signály mohou poukazovat na potíže s jídlem?

Poruchy příjmu potravy mají zpočátku nenápadný průběh. Mnohdy až velký váhový úbytek je signálem, že se něco děje. Začátek však může sahat týdny, měsíce, ale i roky do minulosti. Na začátku může být záměr jíst zdravěji, více se hýbat, celkově zkvalitnit svůj životní styl. A to je hodnotné přání. I proto jsou poruchy příjmu potravy často neprokouknutelné. Důležité je, jak říká známé motto, aby záměr byl naším dobrým sluhou a ne špatným pánem. Abychom k němu přistupovali moudře a stále si ověřovali, že jdeme cestou, kterou chceme jít. Nižší váha může v prvotní fázi přinášet od okolí ocenění, pochvalu, což podporuje jen další chuť a motivaci v tom pokračovat. Člověk začíná vynechávat nezdravá jídla, snižuje porce. Může si svou porce také začít vážit a počítat kalorie. Je stále striktnější v dodržování porcí a často i v hodině, kdy jídlo jí. Postupem času se jídelníček smrskává na „bezpečná jídla“, která dávají člověku „jistotu“, že nepřibere a možná i zhubne. Díky této kontrole se dotyčný méně potýká s výčitkami, že něco porušil. Taková smršť myšlenek při nedodržení plánů bývá zavalující, a tak ji lidé chtějí předejít.

Stravování mimo domov se stává velkou výzvou. Dát si jídlo například v restauraci znamená, že jej člověk nemá pod kontrolou, neví, jak velká je to porce, jaké suroviny byly přesně použity, a to jej znejišťuje a děsí. Často cítí obrovský strach, že po tomto jídle určitě přibere. Nejraději tak člověk jí o samotě, kdy mu nikdo nekouká do talíře, na nic se neptá, nic neposuzuje. Stejně tak je člověku nepříjemné, když někdo hodnotí jeho postavu. A tak se stahuje do izolace a většinu času tráví doma. Také sám člověk často stoupá na váhu a ověřuje si, jak na tom je. Číslo má velkou moc ovlivnit, kolik toho daný den sní. Větší váha než včera se rovná méně jídla dnes.

U mnoho lidí jde ruku v ruce se změnou stravování také přidání cvičení. Pohyb je vnímán jako další prostředek k zhubnutí či udržení váhy. Často lidé ve své mysli operují s výpočty, kolik toho dnes snědli a kolik toho tedy musí spálit. Když se objeví překážka, která jim zabraňuje cvičit (například výlet s kamarády, rodinná oslava), cítí se nepříjemně.

Velký důraz je kladen na vzhled, obrovské množství času během dne dokáže člověk strávit pozorováním svého těla a porovnáváním, jak vypadalo včera a jak dříve na fotkách, jak vypadají ostatní… Dochází ke změnám nálad, úbytku energie a životní radosti.

Nechci, aby se teď z vás stali „detektivové“, kteří pátrají po tom, jak je na tom jejich blízký, to vůbec ne. Chci vám jen přiblížit vidění a souvislosti člověka, který zaměřuje velkou pozornost na svou postavu a stravování.

Co můžete pro své blízké udělat?

  • Buďte jim oporou, naslouchejte, dávejte porozumění.
  • Neskákejte do řeči s dobře míněnými radami, ale nechte člověka domluvit, sdílet svůj pohled, zkušenost, to, čím si prochází a jak to vnímá.
  • Hlavně jej nehodnoťte a neposuzujte. Také utěšování a chlácholení nemusí být vhodnou strategií.
  • Nátlak, výčitky, citové vydírání také nikam nevede.
  • Buďte raději otevření v tom, co cítíte. Můžete blízkému povědět, že o něj máte strach, že ho máte rádi, že se cítíte bezmocní… Tak, jak to prožíváte, řekněte to autenticky. Když se vám pohrnou slzy do očí, plačte. Je to v pořádku.
  • Laskavost a soucit se vyplácí.
  • Pokuste se k blízkému přiblížit a s opravdovým zájmem se ptát, jak se má, jak se cítí? A pak si ho i vyslechnout. Být tam pro něj.
  • Můžete mu nabídnout, že pokud bude chtít, může za vámi kdykoliv přijít a svěřit se, že mu pomůžete.
  • A ptejte se, jestli je něco, s čím mu můžete pomoct. A co konkrétně to je?
  • Je skvělé, když spolu budete trávit čas jen tak, protože chcete, máte se rádi. Budete dělat to, co vás baví anebo si povídat o hezkých věcech. Nezaměřujte pozornost jen na potíže s jídlem. Dejte prostor budování vztahu a vzájemné důvěře. I to může připravovat půdu ke svěření se, říkání si o pomoc. Ale není to cílem.
  • Můžete blízkému nabídnout, že mu pomůžete vyhledat pomoc psychologa, psychoterapeuta nebo nutričního terapeuta. Důležité ale je, aby to chtěl člověk sám, byl k terapii motivovaný. Návštěva nutričního terapeuta může být pro člověka zpočátku představitelnější než jít za psychoterapeutem. Záleží, jak to kdo cítí. Jakákoliv pomoc na začátku je fajn. Také je dobré vědět, že u psychoterapeuta se může dotyčný člověk zaměřit na to, co chce on. Když se necítí, aby otevřel téma jídla a těla, může začít „bezpečnějším“ tématem, které je pro něj také důležité. A tak pomalu zjišťovat, jak terapeut pracuje, jak mu sedí, jakou cítí v terapii důvěru.
  • A také vy můžete vyhledat pomoc terapeuta a mluvit o tom, co prožíváte. A nacházet tak podporu a zdroje pro sebe v této těžké situaci.

Touha po dokonalosti

Pro lidi s poruchami příjmu potravy je často společným rysem perfekcionismus. Dělat věci co nejlépe, vypadat co nejkrásněji, mít dokonalé tělo a váhu, práci… A působit tak skvěle na ostatní lidi. Nepustit ven nějakou slabou stránku či přešlap. Ano, stojí to spoustu energie, ale strach ze selhání bývá silnější, tak v tom lidé pokračují. A chce to velký kus odvahy jít s kůží na trh a svěřit se o potížích s jídlem. I toto je dobré brát u svých blízkých na vědomí, že otevření tématu je velký krok do neznáma. A člověk z něj může mít strach.

Nápomocné může být to, když začnete sami mluvit o svých slabinách, o tom, co jste udělali jinak než jste chtěli. Můžete tak být inspirací, že je přirozené „chybovat“, že to patří k životu a že jsme, my lidi, nedokonalí. A tak je to dobře.

Co dělám doma v karanténě?

Po návratu z dovolené v Kambodži jsem doma a dělám věci, které mě naplňují a vnáší do těchto dní smysl, radost, řád i relaxaci. Respektuji karanténu, která pomáhá snížit dopad koronaviru.

1. Vařím a peču

Užívám si proces přípravy, vnímám, že mám dostatek času a mohu do jídla vložit to nejlepší, nejen co se týká surovin, ale i energie, kterou tomu věnuji. A následný čas pomalého vychutnávání výsledku, to je pohádka!

2. Odmrazila jsem ledničku a mražák

Díky tomu, že více využívám suroviny, které máme doma delší čas, se nám uvolnila lednice, tak jsem jí mohla zase po delší době vypucovat, a z toho jsem měla ohromnou radost. Zasloužila si pořádnou péči.

3. Čajový rituál

Na podzim nám došla zásilka čajů z Číny a my si tak můžeme užívat skvělé lístky zeleného, bílého čaje a oolongu na čajovém moři.

Read more

Kambodža 2020

Už potřetí letíme s přítelem na měsíc a kousek za hranice našeho státu. Naše dobrodružství však začíná dříve než odcestujeme. Letenky máme koupené na začátek března, plán je být tři týdny v Kambodži a tři ve Vietnamu. Těsně po novém roce vypuká v Číně epidemie koronaviru, víme o tom a naši blízcí o tom také vědí, náležitě nás informují a ptají se: „To opravdu pojedete? Nemáte strach a co když vás tam zavřou?“. Pojedeme, těšíme se, uvidíme, jak se situace bude vyvíjet. V Kambodži zatím onemocnění nepropuklo. Odlétáme a ten den je u nás v Česku první nakažený.

Přilétáme do ráje a rázem na Covid zapomínáme. Jsme v Phnom Penh, hlavním městě Kambodži. Z letiště si bereme tuk tuk a pádíme po naplněné silnici, slyším troubení, bzučení motoru, cítím vánek, který mě lechtá na obličeji, stejně jako prach, kterého je kolem spousta. Paprsky hladí mou kůži, je mi po zimě krásně teplo. Miluji tu atmosféru chaosu, který je zároveň pro Asiaty perfektně funkční. Není to pro mě nové, znám to z Thajska a moc jsem se na to těšila. Jak nám řekl jeden Angličan: „místní neřídí, oni se jen procházejí oblečení do auta“.
Navštěvujeme trhy, na kterých se dá najít kde co, od ovoce, zeleniny, restaurací, masny, šperků, kaváren, oblečení, obrazů, kovářství, šicích strojů…

Read more

Strašák jménem plavková sezóna

Léto v plném proudu. Slunečné dny, se kterými se pojí i koupání. Pokud člověk není v souladu se svým tělem, tak ho při té představě jímá hrůza.

Já a v plavkách? Tak to tedy rozhodně ne!

Hlavou běží tisíce myšlenek. „Jsem tlustá, všude špeky, nejprve musím zhubnout 5 kg, pak o tom můžu začít uvažovat.“

Média strachy živí, co se dá: „Zhubněte do plavek, cviky pro ploché bříško, týdenní dieta, kupte si plavky, které zakryjí nedokonalosti vašeho těla, bez léků na hubnutí to nepůjde.“

V časopisech, na internetu a sociálních sítích, reklamních plakátech, v televizi, všude se to hemží tím samým.

Je naší volbou, co si budeme pouštět do svého vědomí. Můžeme se rozhodnout. Chci nebo nechci poslouchat kamarádku, která vášnivě mluví o dietě? Chci nebo nechci listovat tímto časopisem? Chci nebo nechci číst si na internetu o tom, jak zaručeně zhubnout? Můžeme filtrovat, jaké zprávy k nám budou přicházet. Které jsou pro nás cenné a které nikoliv. Můžeme chránit brány svých smyslů, aby do našeho těla nevnikaly informace, které mu škodí.

Read more

Stojím na svých nohou

Zodpovědnost každého z nás za svůj život, za to, jak se cítíme, chováme, jak se máme rádi, jaké jsou naše vztahy, čemu se věnujeme, jak moc se usmíváme a radujeme.

Je totiž jen na nás, jak náš život bude vypadat. Vždy máme volbu. Vždy. A na to je důležité myslet. S volbou přichází svoboda i zodpovědnost, což může být na jednu stranu úžasné, na stranu druhou pro někoho strašidelné. Váš život už totiž nebude o stížnostech, o tom, že máte životní smůlu nebo špatné lidi kolem sebe. Váš život bude od chvíle, kdy se rozhodnete jej vzít do vlastních rukou, jen o tom, co pro něj děláte vy, aby byl takový, jaký si přejete. Můžete sami za sebe změnit cokoliv. Druhé věci a lidi nezměníte, ale sami sebe ano.

Ať už se ve vašich životech děje cokoliv, vy rozhodujete o tom, jak zareagujete. Některé věci prostě neovlivníte, ale to neznamená, že se jimi máte nechat zmítat. Vy jste ti, co rozhodují o tom, jak to chtějí, co udělají. Můžete se nad tím rozčilovat, můžete smutnit, můžete to vyčítat sobě nebo okolí, můžete se v tom plácat a sebetýrat se. Můžete to také ale přijmout, dát tomu volnost a důvěru, čímž dáváte důvěru i sobě. Tomu, že to je v pořádku, že vy jste v pořádku. Můžete se vymezit a říct, že takto ne, že tudy pro vás cesta nevede.

Read more

7 inspirací při potížích s jídlem

Neexistuje žádný zaručený návod nebo rada, která by vám pomohla vystoupit z kolotoče poruch příjmu potravy. Následující řádky vám v tom však mohou být inspirací.

Dneska jsem to už porušila, tak je to jedno

Nikdy to není jedno, veškerá snaha se počítá. Lepší se přejíst trochu a zastavit se, než se dorazit. I toto je úspěch, velký úspěch. Je důležité si uvědomit, že to není všechno nebo nic. Lidé jsou na sebe často přísní a s touto tvrdostí se i hodnotí, ponižují a shazují. Začněte být na sebe milejší a hodnější. Opečujte se, protože vy si zasloužíte jen to nejlepší a čím dřív k sobě takto začnete přistupovat, tím rychlejší bude vaše cesta k uzdravení, sebevědomí, jistotě, štěstí a lásce.

Read more

Na měsíc do Thajska

Cestování nám pomáhá vystupovat z jistot, které doma máme. Neznámé prostředí, lidé, kultura, jídlo, nám nabízí možnost poznat nejen cizí místo, ale i kus nás samotných. A to je velmi cenné. Je spousta dalších cest, jak se sebepoznání věnovat, některé jsou pozvolné, jiné jsou rychlejší. Je jen na nás, jaké si vybereme.

Dlouho jsem si pohrávala s myšlenkou odcestovat na měsíc, poznávat jiný kraj, jinou kulturu, místa, sbírat zážitky. A letos se to povedlo. V únoru jsem s přítelem vyrazila do Thajska. Bylo to tak mé první setkání s Asií.

I přípravy mohou těšit, značí totiž, že cesta je blízko

Spousta večerů před odletem patřila přípravám výletu. Věděli jsme, že nejprve chceme jet na sever do Chiang Mai, tam udělat nějaký okruh do hor, a pak se přemístit na jih k moři a procestovat pár ostrovů. Začali jsme tomu dávat konkrétnější podobu, nakoupili jsme vnitrostátní letenky pro přelety, zjišťovali si autobusy na přejezd mezi městečky, hledali ubytování na první dny po příjezdu na nová místa. Nejvíce jsem se těšila, až budu prohlížet fotky ostrovů a jejich pláží, a říkat si, co bych chtěla vidět, kde bych se chtěla koupat a dotýkat písku, to je moje srdcovka. Již ty přípravy za počítačem říkají, že sen je tady, že už teď je to realita, kterou si tvoříme. Můžeme cokoliv, co si budeme přát a čemu budeme věřit, budeme to tak cítit v těle. Tak jsem si listovala katalogem snů a psala si poznámky, co chci. Bylo to, jako kdybych tam už byla.

Read more

Mentální bulimie

Přejídání a jeho kompenzace zvracením, sportem, vynecháním dalších jídel, projímadly, čímkoliv. Jak se mentální bulimie projevuje a co je pro ni typické?

Období diet

Před mentální bulimií se často objevuje období diet, čas, kdy se člověk snaží zhubnout, hlídá si to, co jí, upravuje jídelníček, jeho skladbu i množství. Toto období může trvat různý čas. Lidem se často zhubnout i podaří. Diety však bývají striktní, tělo se proti nim začne po určitém čase bránit. Je vyhladovělé, nemá energii a s tím se oslabuje i vůle, kterou člověk na začátku měl. Začnou jej „honit chutě“ a jednoho dne neodolá. Dovolí si sníst to, co si předtím zakazoval. A jelikož jsou chutě obrovské, má tendenci se dojíst.

Z mentální anorexie do bulimie a naopak

Jedna i druhá oblast potíží je psychicky náročná a škodlivě ovlivňuje zdraví. Lidé s mentální bulimií si často prošli anorexií, vzpomínají na to, jak měli pevnou vůli, jak se jim dařilo dodržovat striktní režim, jak hubli, často touží po tom se k tomu vrátit, ale tělo se domáhá příjmu jídla. Objevilo tu slast z toho, když jí, a nechce se jí vzdát. Někdy mohou být viditelná střídající se delší časová období, kdy člověk nejí a kdy se přejídá.

Read more

Návrat žen k ženské energii

Být ženou v dnešní době nemusí být vždy snadné. Tlak na racionalitu, výkon, výsledky si vybírá svou daň. Ženy řídí svůj život, jsou cílevědomé, emancipované a často i tvrdé, jako bojovnice. Na sebe, na ostatní. Ženská něžnost, emocionalita, kreativita, plynutí se začíná vytrácet. Jak sama v sobě oslovit ženskou stránku? Jak ji probudit?

Emoce nás, ženy, definují

Nebraňme se jim. Je to v pořádku a je to to, co je na nás krásné. Láska, něha, vášeň, vzrušení, radost, spokojenost v sobě mají obrovskou sílu, pokud si je dovolíme prožít. Pokud si dovolíme pustit kontrolu a nechat emoce zdravě plynout. Lepší impulsivní žena, která žije, než chladná žena, která má všechny své pocity pod kontrolou. Není nám to vlastní, stojí nás to mnoho sil a výsledek je nijaký, nejsme muži.

Read more

Mentální anorexie a její příznaky

Mentální anorexie je jedna z typů poruch příjmu potravy. Co je pro toto onemocnění typické?

Nespokojenost se svou postavou

Lidé s mentální anorexií jsou nespokojeni se svým tělem. Nelíbí se jim, jak vypadají a kolik váží. Přejí si zhubnout. Často nejprve zkoumají možnosti, jak to udělat zdravě. Upraví si jídelníček tak, aby v něm bylo více zdravých věcí a naopak sladkosti a jiné pochutiny se snaží úplně vyloučit. Někteří také začnou sportovat, koupí si permanentku do fitness centra, začnou běhat, cvičí doma.

Nejsou však spokojeni s tím, jak pomalu jde váha dolů, chtějí, aby změny byly mnohem rychlejší a viditelnější. A tak jídelníček zredukují, a ti co sportují, začnou více dřít. Kilogramy jdou dolů rychleji, což vnímají jako potvrzení, že jdou správnou cestou. Jsou motivovaní v tom pokračovat, z jídla si dále ubírají. U každého to trvá jinou dobu a jedná se o jiný počet kilogramů, vývoj je však podobný. Pestrost jídelníčku se smrskne na pár „bezpečných jídel“– zelenina, ovoce, nízkotučný jogurt atd. Tělo už si pomalu zvyklo, že přísun energie je minimální. Přestanou pociťovat hlad. Metabolismus se začíná zpomalovat. Váha dále klesá.

Read more