Zodpovědnost každého z nás za svůj život, za to, jak se cítíme, chováme, jak se máme rádi, jaké jsou naše vztahy, čemu se věnujeme, jak moc se usmíváme a radujeme.

Je totiž jen na nás, jak náš život bude vypadat. Vždy máme volbu. Vždy. A na to je důležité myslet. S volbou přichází svoboda i zodpovědnost, což může být na jednu stranu úžasné, na stranu druhou pro někoho strašidelné. Váš život už totiž nebude o stížnostech, o tom, že máte životní smůlu nebo špatné lidi kolem sebe. Váš život bude od chvíle, kdy se rozhodnete jej vzít do vlastních rukou, jen o tom, co pro něj děláte vy, aby byl takový, jaký si přejete. Můžete sami za sebe změnit cokoliv. Druhé věci a lidi nezměníte, ale sami sebe ano.

Ať už se ve vašich životech děje cokoliv, vy rozhodujete o tom, jak zareagujete. Některé věci prostě neovlivníte, ale to neznamená, že se jimi máte nechat zmítat. Vy jste ti, co rozhodují o tom, jak to chtějí, co udělají. Můžete se nad tím rozčilovat, můžete smutnit, můžete to vyčítat sobě nebo okolí, můžete se v tom plácat a sebetýrat se. Můžete to také ale přijmout, dát tomu volnost a důvěru, čímž dáváte důvěru i sobě. Tomu, že to je v pořádku, že vy jste v pořádku. Můžete se vymezit a říct, že takto ne, že tudy pro vás cesta nevede.

Read more

Možná od lidí slýcháváte: „Jé, ty jsi tak krásně hodný, skromný, obětavý, …“. Obecně to zavání pozitivním aspektem, možná se přistihnete, že vás při těchto slovech hřeje u srdce a jste na sebe pyšní. Ale co když to nejsou pozitiva, co když už se to přehouplo v něco, co je sebeubíjející? Cítíte se pod svou cenou. Nejprve ostatní, potom vy. Ale kdy na vás přijde místo?

Znáte odpověď na tuto otázku? V podstatě jde říci, že nikdy. Protože než na vás dojde řada, objeví se ve vašem životě zase něco jiného – neodkladného. Někdo potřebuje pomoc, vaše potřeby a přání jdou stranou, že jste si chtěli napustit vanu, udělat výlet, jít koupit boty, nevadí. To je přece důležitější.

A jsme přesně u toho. Co je to to důležitější? Co je důležitější než vy samotní? Ubíráte si kus svého štěstí pro ostatní. Ubíráte kus sami sebe pro ostatní. Zajímavé může být zjištění, co vám laskavosti, které činíte, přinášejí. Jde pouze o ryzí pocit dobroty nebo je za tím ještě něco jiného a třeba doposud i neodhaleného? Jaký je váš vnitřní motiv? Vrací se vám větší nebo alespoň stejný podíl energie jako dáváte vy? Dává vám vaše snaha smysl? Nejde totiž žít a pouze dávat. To byste brzy strádali a necítili se dobře. Tak jako všude, i tady je důležitá harmonie. Dávám – přijímám.

Read more

Kde hledáte pomoc, když je vám těžko? Co se vám v životě osvědčilo? Kdo je vám podporou?

Zkuste si každý sám za sebe odpovědět na tyto otázky. Je velmi důležité znát své možnosti, které vám mohou být při potížích nápomocné. Své strategie řešení si můžete napsat či nakreslit na papír. Můžete si udělat mapu, která bude znázorňovat cestu pomoci.

Pokud teď sedíte nad papírem s tužkou v ruce a nenapadá vás, jak začít, nezoufejte. Představte si situaci, která pro vás nebyla jednoduchá, ale zvládli jste ji. Jak se vám ji podařilo vyřešit? Je dobré se pokusit vytěžit co nejvíce ze svých vlastních zkušeností. A na tom začít stavět.

Možná vám pomáhá, když situaci zanalyzujete ze všech stran a představíte si různé důsledky svého jednání. Také vám může pomoci si od situace „poodstoupit“ a nechat jí chvíli svůj prostor. Často nám zdánlivé nicnedělání ukáže možnosti, které nás nejprve nenapadly. Mozek totiž pracuje i v době, kdy máme pocit, že nad situací nepřemýšlíme. Stává se vám také, že si s určitou potíží lámete hlavu a řešení i přesto nepřichází? Poté starosti „pustíte“, necháte jim svůj čas a najednou vás začnou napadat způsoby, jak ze situace vybruslit. V té chvíli jsme totiž otevřeni různým cestám a nejsme předpojatí, jen tak k nám mohou přicházet nejrůznější nápady.

Zamyslete se nad tím, co jste udělali jako první, když vám něco nemilého vstoupilo do cesty. Vůbec prvním krokem bývá si obtíže přiznat. Tím, že si sami přestaneme nalhávat, že vše je dokonalé, začínáme svou situaci řešit. Víme, že se děje něco, co nás trápí. Vnímáme, že takhle dále žít nechceme. Automaticky se začneme zamýšlet nad tím, jaké máme možnosti, které by nám pomohly. Zkuste si o svých trablích promluvit s někým blízkým, komu důvěřujeme. S kým byste si promluvili? Máte zkušenost, že vám rozhovor pomáhá? Často se stává, že když věci vyslovíme nahlas, uleví se nám. A už to je velká pomoc. Najednou je těžkost venku a ztrácí tak část své moci. Předtím na nás mohla působit jako obrovská bublina, která se rozpíná. Obtíže jsou živeny naším strachem. Tím, že se je snažíme skrýt, tajíme je před ostatními a mnohdy i sami před sebou, když si je nechceme připustit, hrajeme hry a lžeme tak sobě i ostatním. To nás stojí mnoho úsilí. Někdy není jednoduché si své obtíže přiznat, svěřit se s nimi. Když odkrýváme naše tajemství, jsme zranitelní. Proto je dobré vybrat si člověka, kterému důvěřujeme. Pokud se necítíte silní na osobní rozhovor, můžete mu napsat dopis či e-mail. Každopádně si můžete být jistí, že úleva se dostaví.