Rozchod, srdce na třísky a jak z toho ven
Rozchod zažilo mnoho z nás. Dva lidé se seznámí, sdělí si, že by chtěli být více než přátelé, potkávají se, je jim spolu dobře, budují vztah, tvoří budoucnost, komunikují, více či méně se potýkají s nějakou rozepří, mají své radosti a starosti, vztah je protkaný různými životními událostmi, až jednou se oba nebo pouze jeden z nich rozhodne, že společnou cestu ukončí.
Ne vždy je jednoduché rozchod překonat, připustit si myšlenku, že by to mohlo být k něčemu dobré. Objektivně může partner, který chce vztah ukončit, vidět lépe, že z dlouhodobého hlediska by to nefungovalo. Možná má nyní více otevřené oči do reality a vidí „za roh“. Možná taky ne. To ale není podstatné, prostě nechce pokračovat ve společném životě. A vztah se nedá budovat na sílu, když jeden nechce, nebude to fungovat. Jediné, co zbývá, je situaci přijmout.
Pokud je to uzavření kapitoly, která vám už nedávala smysl, může být rozchod, i přes všechno trápení kolem, vítaný. Pokud ale druhá polovička definitivně uzavřela něco, co jste vy za nic na světě uzavřít nechtěli, srdce krvácí a co teď s tím? Jak jej uzdravit?
Je to šok. Zpočátku se to může zdát tak neuvěřitelné. Něco, co tady bylo, najednou není. Vaše jistota, která je v životě tak nejistá, se rozplynula. Pokud vás pudí silné emoce něco s tím udělat, nějak to řešit, přemlouvat partnera, citově ho vydírat, manipulovat s ním, zastavte. To není cesta. To nejste vy, to je ta bolest, která s vámi cloumá, to je strach, smutek, beznaděj, zoufalství.
