Kde hledáte pomoc, když je vám těžko? Co se vám v životě osvědčilo? Kdo je vám podporou?
Zkuste si každý sám za sebe odpovědět na tyto otázky. Je velmi důležité znát své možnosti, které vám mohou být při potížích nápomocné. Své strategie řešení si můžete napsat či nakreslit na papír. Můžete si udělat mapu, která bude znázorňovat cestu pomoci.
Pokud teď sedíte nad papírem s tužkou v ruce a nenapadá vás, jak začít, nezoufejte. Představte si situaci, která pro vás nebyla jednoduchá, ale zvládli jste ji. Jak se vám ji podařilo vyřešit? Je dobré se pokusit vytěžit co nejvíce ze svých vlastních zkušeností. A na tom začít stavět.
Možná vám pomáhá, když situaci zanalyzujete ze všech stran a představíte si různé důsledky svého jednání. Také vám může pomoci si od situace „poodstoupit“ a nechat jí chvíli svůj prostor. Často nám zdánlivé nicnedělání ukáže možnosti, které nás nejprve nenapadly. Mozek totiž pracuje i v době, kdy máme pocit, že nad situací nepřemýšlíme. Stává se vám také, že si s určitou potíží lámete hlavu a řešení i přesto nepřichází? Poté starosti „pustíte“, necháte jim svůj čas a najednou vás začnou napadat způsoby, jak ze situace vybruslit. V té chvíli jsme totiž otevřeni různým cestám a nejsme předpojatí, jen tak k nám mohou přicházet nejrůznější nápady.
Zamyslete se nad tím, co jste udělali jako první, když vám něco nemilého vstoupilo do cesty. Vůbec prvním krokem bývá si obtíže přiznat. Tím, že si sami přestaneme nalhávat, že vše je dokonalé, začínáme svou situaci řešit. Víme, že se děje něco, co nás trápí. Vnímáme, že takhle dále žít nechceme. Automaticky se začneme zamýšlet nad tím, jaké máme možnosti, které by nám pomohly. Zkuste si o svých trablích promluvit s někým blízkým, komu důvěřujeme. S kým byste si promluvili? Máte zkušenost, že vám rozhovor pomáhá? Často se stává, že když věci vyslovíme nahlas, uleví se nám. A už to je velká pomoc. Najednou je těžkost venku a ztrácí tak část své moci. Předtím na nás mohla působit jako obrovská bublina, která se rozpíná. Obtíže jsou živeny naším strachem. Tím, že se je snažíme skrýt, tajíme je před ostatními a mnohdy i sami před sebou, když si je nechceme připustit, hrajeme hry a lžeme tak sobě i ostatním. To nás stojí mnoho úsilí. Někdy není jednoduché si své obtíže přiznat, svěřit se s nimi. Když odkrýváme naše tajemství, jsme zranitelní. Proto je dobré vybrat si člověka, kterému důvěřujeme. Pokud se necítíte silní na osobní rozhovor, můžete mu napsat dopis či e-mail. Každopádně si můžete být jistí, že úleva se dostaví.
Síla v nás
/in Seberozvoj /by Klára GelnarováKde hledáte pomoc, když je vám těžko? Co se vám v životě osvědčilo? Kdo je vám podporou?
Zkuste si každý sám za sebe odpovědět na tyto otázky. Je velmi důležité znát své možnosti, které vám mohou být při potížích nápomocné. Své strategie řešení si můžete napsat či nakreslit na papír. Můžete si udělat mapu, která bude znázorňovat cestu pomoci.
Pokud teď sedíte nad papírem s tužkou v ruce a nenapadá vás, jak začít, nezoufejte. Představte si situaci, která pro vás nebyla jednoduchá, ale zvládli jste ji. Jak se vám ji podařilo vyřešit? Je dobré se pokusit vytěžit co nejvíce ze svých vlastních zkušeností. A na tom začít stavět.
Možná vám pomáhá, když situaci zanalyzujete ze všech stran a představíte si různé důsledky svého jednání. Také vám může pomoci si od situace „poodstoupit“ a nechat jí chvíli svůj prostor. Často nám zdánlivé nicnedělání ukáže možnosti, které nás nejprve nenapadly. Mozek totiž pracuje i v době, kdy máme pocit, že nad situací nepřemýšlíme. Stává se vám také, že si s určitou potíží lámete hlavu a řešení i přesto nepřichází? Poté starosti „pustíte“, necháte jim svůj čas a najednou vás začnou napadat způsoby, jak ze situace vybruslit. V té chvíli jsme totiž otevřeni různým cestám a nejsme předpojatí, jen tak k nám mohou přicházet nejrůznější nápady.
Zamyslete se nad tím, co jste udělali jako první, když vám něco nemilého vstoupilo do cesty. Vůbec prvním krokem bývá si obtíže přiznat. Tím, že si sami přestaneme nalhávat, že vše je dokonalé, začínáme svou situaci řešit. Víme, že se děje něco, co nás trápí. Vnímáme, že takhle dále žít nechceme. Automaticky se začneme zamýšlet nad tím, jaké máme možnosti, které by nám pomohly. Zkuste si o svých trablích promluvit s někým blízkým, komu důvěřujeme. S kým byste si promluvili? Máte zkušenost, že vám rozhovor pomáhá? Často se stává, že když věci vyslovíme nahlas, uleví se nám. A už to je velká pomoc. Najednou je těžkost venku a ztrácí tak část své moci. Předtím na nás mohla působit jako obrovská bublina, která se rozpíná. Obtíže jsou živeny naším strachem. Tím, že se je snažíme skrýt, tajíme je před ostatními a mnohdy i sami před sebou, když si je nechceme připustit, hrajeme hry a lžeme tak sobě i ostatním. To nás stojí mnoho úsilí. Někdy není jednoduché si své obtíže přiznat, svěřit se s nimi. Když odkrýváme naše tajemství, jsme zranitelní. Proto je dobré vybrat si člověka, kterému důvěřujeme. Pokud se necítíte silní na osobní rozhovor, můžete mu napsat dopis či e-mail. Každopádně si můžete být jistí, že úleva se dostaví.
Krása v maličkostech
/in Seberozvoj /by Klára GelnarováŽijeme v době, kdy úspěch, kariéra, peníze a módní trendy jsou na žebříčku hodnot velmi vysoko. Internet, televize, časopisy jsou plné obrázků významných a slavných lidí, novinek na poli módy a stylu. To vše nám udává směr našeho žití. Je jen na nás, jak se k tomu postavíme.
Podle mě je, jako ve všem, důležité najít rovnováhu a kromě velkých snů si do svého života vnést i sny malé. Sny o vůni čerstvě rozkvetlých květin na louce, o procházce kolem řeky, o příjemném posezení s dobrou kávou, o objetí s člověkem, kterého máme rádi. A tyto sny realizovat. Neboť tyto sny jsou cestou ke každodennímu štěstí.
Read more
Oceňujme se
/in Seberozvoj /by Klára GelnarováZamyslete se nad tím, jaký život žijete, jaký z něj máte pocit? Kolik let takto trávíte svůj čas, který není nekonečný. Chcete jej dále naplňovat stejným způsobem? Pokud ano, pak je vše v pořádku. Pokud však ne, je potřeba začít dělat změny.
Tou změnou může být například oceňování se za maličkosti. Nemám tedy na mysli události, které si ocenění samy o sobě žádají, jako například maturita, státnice, povýšení v práci, výhra v nejrůznějších soutěžích a tak podobně, i když mnohdy tomu ani u těchto obrovských úspěchů tak není. Myslím oslavy na počest života, radosti, lásky, pouze toho, že jsme.
Jak oslavujete Vy? Jak se hýčkáte, co si dopřáváte? Kdy naposledy jste si udělali radost? Jak to vypadalo a za co to bylo? Vím, nemusí to být jednoduché, zvlášť pokud to neděláte přirozeně a automaticky, ale pojďme si to vyzkoušet, pojďme si zkusit vnést do našich životů odměnu, která nám bude připomínat, jak jsme se v daný okamžik cítili, co se nám povedlo, na základě čeho jsme byli šťastni.
Zalovme v paměti a zkusme vypátrat, na co bychom mohli být tento týden pyšní. Můžu začít a pro inspiraci, jak hledat ve svém životě malé úspěchy, se s Vámi podělit o ty své. Včera jsem měla s přítelem acroyogu a i přes nesčetné pády se nám nic nestalo. Udržela jsem se ve vzduchu, letěla jsem, byl to nádherný pocit. Nebo z jiného soudku – můj bývalý šéf, který se nachází v náročné situaci, mi napsal e-mail, že by rád využil mých organizačních schopností k uspořádání posezení. To si zaslouží také malou soukromou oslavu, u mě v podobě procházky, tance, skleničky vína, pětiminutovky ležení a nicnedělání, v podobě toho, že domů z práce nejdu nejkratší cestou, ale uličkami, které jsou mým očím nové anebo tak velmi známé, že mám možnost zaměřit se na detaily a najít v nich nové kouzlo, kouzlo tohoto okamžiku.
Read more